Rage 2 je brutální střílečka, ale místy taky brutálně nudná hra

Vím, co chcete říct. Není na recenzi Rage 2 trochu pozdě? Upřímně řečeno: je. Nešlo ani tak o to, že by hra byla dlouhá na dohrání (spíš naopak), ale vždycky se našlo něco jiného, co jsem dělal radši. Už to může trochu napovědět, že finální verdikt nebude úplně lichotivý. Takže vy, co jste v Pustině ještě nebyli, se pohodlně usaďte, a vy, co už máte dohráno, nám alespoň do komentů napište, jak se hra líbila vám.

V Rage 2 se s vámi nikdo nepáře. Hned po úvodním intru se vtělíte do postavy Walkera (nebo Walkerové), drsňáka, co se neštítí ničeho. To usuzuju podle toho, že rangerské brnění, co hned na začátku stáhne z chladnoucí mrtvoly svého parťáka, nosí po zbytek hry bez toho, aby ho alespoň jednou vypral.

Následně dojde v několika minutách k rychlému představení příběhu. Na vaši základnu zaútočí hlavní záporák, zabije důležitou postavu (což je vám v reálu úplně jedno, protože jste ji poprvé viděli deset vteřin předtím v krátké cutscéně) a vy se mu samozřejmě plánujete pomstít. Nehodlám tu brečet nad tím, že je příběh jedno velké klišé a že je místy až hloupý a otravný. Přeci jenom jde o střílečku.

Spíš mě překvapilo, že hlavní dějová linka se dá dohrát za nějakých 5, 6 hodin a vám potom nezbyde nic jiného, než jezdit po světě a dokola plnit stále stejné vedlejší úkoly.

I když „úkoly“ jsou možná příliš silné slovo. Většina z nich se dá shrnout do dvou částí: dojeď na místo a vystřílej ho. Na otevřený svět se sice hezky kouká, postapokalyptická Pustina nabízí hned pět různých prostředí, ale co si budeme nalhávat – je tu hlavně proto, aby se natáhla hrací doba, protože rychlé cestování můžete používat jen do hlavních měst. Většinu času tak strávíte v autě nebo jiném dopravním prostředku…

Těch můžete mít v garáži až 16, ale většina z nich je horší než bugina, kterou dostanete na začátku hry. Jako jediná se dá vylepšovat, má hned několik zbraňových systémů a můžete jí opravit klidně uprostřed cesty. Ostatní vozidla tak slouží spíš jako sběratelské kousky. Trochu nevyužitý potenciál… Jediná světlá výjimka je vznášedlo Ikarus. Lítání nad hlavami nepřátel je prostě zábava! Jinak jsem se kvůli jízdnímu modelu, který mě občas doháněl k šílenství, snažil dobu strávenou za volantem eliminovat na minimum a vozidla používal jen k přesunu z místa na místo. Šanci jsem dal pouze přepadávání konvojů a nostalgicky si zavzpomínal na Mad Maxe.

O něco lépe je na tom zbraňový arsenál. Nečekejte ale záplavu šílených kousků jako třeba v Borderlands.

Všechny zbraně – spočítáte je na deseti prstech – najdete na předem určených místech, v takzvaných Archách a každá z nich je svým způsobem unikátní. Je tu například zápalný revolver, gravitační puška nebo všemocná BFG coby exkluzivní dárek k Deluxe edici.

Všechny zbraně můžete upgradovat pomocí perků a na největším ranku potom zbraň získá speciální vlastnost. Pokud ale při příběhové linii nestrávíte dostatek času i průzkumem, většinu zbraní vůbec neobjevíte a ve výsledku vám ani nebudou chybět. Většinu hry jsem si vystačil s brokovnicí, která je neskutečně přesílená, a raketometem, který i těm největším mutantům vysvětlil, kdo je tady šéf… teda ranger.

Tím se dostávám k nejsilnější stránce hry – krvavé, čvachtavé a brutální akci.

Střelba má ten správný feel, dualshock při trhání končetin brokovnicí příjemně kope a po nabití overdrive metru se rozpoutává to pravé krvavé šílenství. Id Software už u reinkarnace Dooma předvedl, že tohle prostě umí. Zbraně přitom nejsou tím jediným, co k likvidaci nekončících vln nepřátel můžete použít. Máte k dispozici i nadlidské schopnosti díky speciálnímu obleku. Od teleportování se nepřátelům do zad, přes silovou vlnu, kterou nešťastníky shazujete s útesů, po mou nejoblíbenější – Slam. Prostě vyskočíte do vzduchu a se zatnutou pěstí přistanete v haldě protivníků, kteří se v tu ránu změní ve změť krve a vnitřností. Čím větší výška, tím větší masakr. Každá schopnost jde upgradovat pomocí nanotritů, což je taková univerzální vylepšovací měna. Budete ji používat celkem často, protože v Rage 2 je stále co zlepšovat. Pro ty, co rádi minmaxují svou postavu, to může být plus, pro mě to bylo jen další zbytečné zdržování od našlápnuté akce.

Oficiální screenshoty

1 6

- +

Poslední výtku si dovolím právě k nepřátelům. Chápu že gooni nebo banditi zrovna moc inteligence od pána Boha nedostali, jenže to bohužel žádný váš protivník. Občas se stane, že na vás jen tupě zírají a čekají, až je rozstřílíte na kousky. Neuspokojivé jsou i „bossfighty”, kterých je poskrovnu a hlavně, kromě hlavního záporáka jsou všichni bossové na jedno brdo. Občas mi přišlo, že si vývojáři ani nedali tu práci obřího Crushera přebarvit a vypadá úplně stejně jako ten, kterého jsem zabil už předtím.