Observation je jako Vesmírná odysea, kde hrajete za počítač HAL

Příběh Observation se odehrává 500 km nad Zemí, na té nejnižší oběžné dráze. Jméno hra dostala podle názvu stanice, kterou poškodila jakási vesmírná entita. Mým úkolem bylo zjistit příčinu poškození a pokusit se dát stanici opět do provozu. Chopí se toho dost možná jediná přeživší na stanici, Ema Fisher, která zároveň pátrá po tom, co se stalo jejím pěti ztraceným kolegům.

Nenechte se zmýlit. Hráč se neocitá v roli Emy Fisher. Hrajete za umělou inteligence s názvem SAM, která má pod palcem celou stanici Observation. Jelikož ale SAM přišel o podstatnou část své paměti, není zmatený o nic míň než Emma.

Zpočátku budete mít coby SAM na starost víceméně jen otevírání dveří pro Emu.

Později dostanete k dispozici dron, s nímž se můžete vypravit na průzkum stanice a pak i jejího okolí. Už tedy nehackujete jen dveře, ale také různé k síti připojené přístroje, hasíte požáry, vysíláte nouzové volání, hledáte všelijaké předměty a luštíte puzzly. Během těchto činností pozvolna zjišťujete, co se vlastně na stanici stalo.

Vesmírná stanice je silně inspirovaná skutečnou ISS – s tím rozdílem, že je o něco jednodušší. Na přesnou kopii Mezinárodní vesmírné stanice by bylo zapotřebí většího rozpočtu.

Screenshoty z PC verze

1 10

- +

Příběh je zasazen do roku 2026, takže máte k dispozici gadgety, o kterých se zatím může NASA jen zdát. Stanice je ale mimo provoz z důvodu selhání hlavních systémů, které je třeba nahodit a následně kontaktovat Zemi. A jelikož jsem stanice vlastně vy, v průběhu hraní budete získávát čím dál více možností. Nejprve ale musíte rozluštit spoustu hádanek.

Těch je tu opravdu požehnaně a některé dají člověku, teda umělé inteligenci pěkně zabrat. Nic vyloženě frustrujícího. Spíš se mi často stávalo, že jsem si na některé věci musel přijít sám. Ve většině hádankách je kladen důraz na paměť hráče a pokud nemáte zrovna paměť jako počítač, musíte se uchýlit k metodě pokus-omyl.

Atmosféra hry mě už od prvních okamžiků přikovala k židli. Nejednou jsem si vzpomněl na vesmírné sci-fi klasiky, jako je Vetřelec, 2001: Vesmírná odysea nebo Sunshine.

Na analogovém stylu rozhraní hry se rozhodně podepsali vývojáři hry Alien Isolation. Největší podíl na atmosféře má ale audiovizuální zpracování, které mě občas přivedlo na myšlenku, že se sleduju interaktivní film. Občasné seky při nedokonalé animaci postav mě z ní ale rychle vyzvedly.

To je způsobeno především tím, že si studio nemohlo dovolit technologii motion capture a tak na to museli jít trochu postaru. Což je v některých momentech dost znát, ale nejedná se o nic zásadního. Spíš jen malá nedokonalost na kráse. K té by se dal, mimochodem, započítat i úsporný dabing v podání pouze dvou osob.