Horor Layers of Fear, který vyšel v roce 2016, si získal pozornost spousty hráčů. Příběh o šíleném malíři se sice v mnohém inspiroval u famózního Silent Hills: P.T. od Hidea Kodžimy, ale taky přinesl spoustu novinek a vůbec šel šel na strašení úplně jinak než konkurence.
Po třech letech vychází pokračování. Štětce, barvy a malířské plátno vystřídaly filmové kotouče, kamery a plátno stříbrné. Místo malíře obsadil hlavní roli herec, kterého si pro roli do nového filmu vyžádal jakýsi záhadný režisér. Snímek se má natáčet na zaoceánské lodi, přičemž herec dostal od režiséra za úkol vybudovat svůj charakter. Což obnáší celkem šesti až deseti hodinovou procházku hercovými největšími traumaty, děsy a nočními můrami. A že toho bude!
Obrázky z PC verze Layers of Fear 2
Strachuplná cesta hercovým podvědomím začíná v jeho kajutě, kam se následně budete vracet po každé dokončené kapitole. Těch je v druhém Layers of Fear celkem pět. Místo ostatků mrtvé ženy se tu sbírají filmové kotouče, které si po každé dohrané kapitole můžete v promítací místnosti přehrát. Krom toho se ve hře nachází spousta vedlejších sběratelských předmětů, z nichž některé mohou lehce poodhalit příběh. Stejně jako tomu bylo v prvním Layers of Fear, i tady hra nabízí vícero konců. S tím rozdílem, že nezáleží na tom, co sbíráte a co nesbíráte, ale na vašich rozhodnutích v průběhu hry. Pro jeden z konců je vyžadováno dokonce opětovné dohrání přes New Game +.
Upřímně řečeno, hra moc strachu nevyvolává. Aspoň ne ze začátku.
Spíše než na lekačky se soustředí na pomalé budování atmosféry, která je opravdu hutná. Dost tomu pomáhá dokonalá hudba a celkové ozvučení. Z temného dabingu režiséra, který k vám po celou herní dobu promlouvá, mě občas zamrazilo.
Svůj podíl na atmosféře má i proměnlivé prostředí. Některé pasáže – zejména ke konci – jsou doslova dechberoucí. V téhle souvislosti musím bohužel zmínit až klaustrofobickou linearitu, která mnohým vadila už i v jedničce.
Ve srovnáním s prvním dílem je Layers of Fear 2 o něco akčnější.
Místo kulhavého starého malíře tu máme hrdinu, který je schopen běhu. Toho využijete hlavně při honičkách s podivně formovaným monstrem, ovšem kvůli mechanice otevírání a zavírání dveří jsou tyhle akční pasáže (hlavně na konzolích) pěkně frustrující zážitek. Krom tohoto prazvláštního monstra nám společnost dělají hlavně figuríny, které se sem tam pohnou což může způsobit menší infarkt, ale nic, na co by se časem nedalo zvyknout.
Ke hledání sběratelských předmětů a utíkání před strašlivou bestií hra sem tam přihodí nějakou tu logickou hádanku. Puzzly sice nejsou nijak těžké, ale oproti hádankám v nedávnem Close to the Sun je to jako luštit kód Enigmy. Jejich jednoduchost spočívá hlavně v tom, že už sem na podobný typ hádanek narazil v jiných hrách, většinou právě v titulech od studia Bloober Team jako třeba nedávný Observer nebo první Layers of Fear. Neplatí to jen pro hádanky ale i pro spoustu dalších elementů. Například průchod oblastí, kde je třeba se pravidelně schovávat před silným větrem a tak podobně.
Verdikt
Layers of Fear 2 (PC)
Hlavní mechaniky Layers of Fear se ani v druhém pokračování nezměnily. I proto nemůžu říct, že by dvojka byla lepší než její předchůdce. Ovšem požadavky psychologického hororu s opravdu hutnou atmosférou Layers of Fear 2 dokonale splňuje, takže pokud jste fanoušky žánru a předchozí hry, byla by škoda nechat si Layers of Fear 2 ujít.
PLUSY
- Atmosféra
- Level design
- Hudba a ozvučení
- Proměnlivost prostředí
MÍNUSY
- Útěkové sekvence
- Příliš lineární
- Není příliš strašidelné
