Překvapení roku? Video-recenze hry A Plague Tale: Innocence

Válka Anglie s Francií se rychle blíží a Amicia si na panství De Rune užívá poslední veselé chvíle se svojí rodinou. I když, jak se to vezme… Otec musí neustále plnit své vojenské povinnosti a matka se stará o malého nemocného syna. Nemoc Amiciina mladšího bratra Huga má za následek, že se dva sourozenci téměř neznají. To se ale rychle změní, jakmile válka zaklepe na dveře, a na panství vtrhne inkvizice včele s hrůzostrašným lordem Nicholasem. Jak se brzo ukáže, hlavní důvod jeho návštěvy je právě malý Hugo…

Zpočátku jsou Amicia s Hugem nuceni utíkat a schovávat se. Jak už před zlomyslnou inkvizicí, tak i před hejny morem nakažených krys. Ty tu jsou totiž nepřítelem číslo jedna a jediné co mě před nimi dokázalo zachránit, bylo světlo. Světla se tu krysy bojí jak čert kříže. Stačí ale byť jen o milimetr překročit hranici mezi světlem a stínem, a krysy vás rozsápou. Krvelačnosti hlodavců se dá v pozdější časti hry dost efektivně využít. Můžete například nepříteli uhasit pochodeň a hejno krys se postará o zbytek.

 

1 10

- +

První hodiny gameplaye sem se ale soustředil především na moje a Hugovo přežití. Jedinou zbraní, co jsem měl po ruce, byl prak a pár kamínků. To mě nutilo především k tichému postupu a obcházení nepřátel. Prak jsem tak používal hlavně pro odlákávání pozornosti. Situace se umění, jakmile Amiciu s Hugem zachrání si stařena, která jim kromě svého šatníku zpřístupní i svůj ponk. U něj si Amicia vytvoří svůj první z několika upgradů a místo krátkodobého omračování nepřátel teď dokáže přímým zásahem do hlavy i zabíjet. Ale jen za předpokladu, že dotyčný nemá helmu. V pozdějších fází ale nevadí ani helma. Objevíte nové typy munice, které dokáží například rozpouštět ocel, a nepřítele tak donutí si helmu sundat.

Alchymie tu hraje důležitou roli. V příběhu i jako herní mechanika.

Během hry jsem sbíral různé alchymistické potřeby a ingredience, a s nimi jsem si pak nalezených ponků vylepšoval vybavení. Od vaku na munici, až po sílu praku. A jelikož v alchymii Amicia vyniká, časem objeví spoustu možností, jak eliminovat nepřátele. Jak stráže, tak i hejna krys.

Vedle praku a alchymistických vychytávek mi pomáhaly taky postavy, které se ke přidaly cestou. Každá z těchto postav má své přednosti. Zlodějka dokáže otevřít jakýkoliv zámek, Lucas vás učí alchymii a je tu i kovář, co na povel sejme i toho největšího těžkooděnce. Bez jejich pomoci bych se neobešel ani při luštění mnoha hádanek. Zpočátku jsou hádanky celkem zábavné, ale po čase začínají být trochu repetitivní a jednoduché, takže se u jejich řešení moc nezapotíte.

Když pominu každého jednotlivého hlodavce v hejnu krys, tak musím říct, že hra vypadá graficky naprosto úžasně. Z několika lokací mi opravdu padala čelist. Středověk je zde vykreslen opravdu nádherně. Krutě, ale nádherně. Ať už to jsou krysami zamořené katakomby, bojiště zasypané mrtvolami nebo středověké město pod rouškou noci.

Atmosféra je silná i díky samotnému příběhu, který nečerpá pouze z historicky potvrzených faktů ale i různých legend a bájí.

Abych tu ale jenom nechválil, musím si trochu postěžoval na možná až příliš lineární svět, ze kterého by se mohlo klaustrofobikovi udělat nevolno. Ale to je asi tak jediná výtka. No, možná ještě umělá inteligence občas pozlobí. Ale to už je opravdu všechno.