Close to the Sun se pokusil napodobit Bioshock. Neúspěšně

Jako fanoušek prvního Bioshocku jsem Close to the Sun očekával s nadšením. Nový počin malého italského studia Storm in a Teacup se sice měl inspirovat především tituly jako Soma, Outlast nebo třeba Layers of Fear, ve skutečnosti je tu největší podobnost právě s Bioshockem.

Neocitáte se sice v podmořském městě Rapture, ale na gigantické lodi Helios, a místo fanatického vizionáře Ryana tu máme fanatického vizionáře Nikolu Teslu. Loď měla být rájem pro všechny vynálezce a vědce, včetně třeba Alberta Einsteina. Ten se nakonec plavby nezúčastnil. Dobře pro něj.

Příběh se odehrává krapet dřív, než Ryan vůbec postavil svoje podmořské město. V roce 1897. V roli Rose se vydáme na loď Helios na základě dopisu od sestry Ady. Jak se však později ukáže, sestra si není vědoma, že by nějaký dopis psala. Nepřipomíná vám to trochu Resident Evil 7? Sestry se nakonec na základě rukopisu shodnou na tom, že dopis psala Ada z budoucnosti. Časoprostorové kontinuum a tak dále…

Close to the Sun není střílečka, je to hororová adventura. Někdo by ji mohl dokonce označit za walking simulátor a upřímně, nemá to k němu daleko.

Žádné survival prvky, žádné zbraně, léčení, prozkoumávání prostředí nebo promýšlení dalších kroků. Kdepak, všechno je tu naskriptované a hráč může kráčet jen cestičkou, kterou mi vývojáři vyšlapali. Často je potřeba najít klíč k nějakému vchodu nebo kód k trezoru. Ve většině případů se stačilo jen ohlédnout a našel jsem, co bylo potřeba. No a když se mi nedařilo najít kód k trezoru, tak jsem ho prostě zkusil uhodnout – mnohdy úspěšně.

Krátce po příchodu na Helios mi došlo, že tu něco není v pořádku.

Všechno bylo zničené; popraskané trubky, za zemi cákance krve a nikde ani noha. Teda až na tu, co ležela zhruba pět metrů od mrtvoly. Hra se snaží navodit dojem, že jste tu sami. Pak se ale začnou objevovat postavy, o jejichž společnost rozhodně nestojíte. Například takový Ludvík, který vám nedá pokoj… Abyste rozuměli, podobně jako třeba Outlastu tu máte vždy jednoho vytrvalého naháněče, který nebude mít klid, dokud vás konečně nezabije. Nebo dokud ho – v horším případě – nenahradí ještě horší a děsivější naháněč. V ten moment začíná být hra opravdu děsivá.

Bohužel, lekačky jsou dost laciné a „naháněčky“ otravné.

Nikdy se mi nepodařilo pronásledovateli utéct. Nemohl jsem totiž vědět, kam se dá odbočit a kde na mě čeká slepá chodba. Po několika neúspěšných pokusem jsem tím pádem otráveně běžel po předem určené trase, dokud skript tuhle „hru na babu“ neukončil. To ale není největší problém honiček. Ještě jsou tu jednoduché překážky, které přeskakujete pomocí aktivních bodů. Ty mě donutily hru několik rage quitnout, protože reagují asi tak jako můj zasekaný mobil. Celkově je pohyb v Close to the Sun velmi pomalý a při honičkách vzbuzuje celkem komický dojem. Nebýt extrémně pomalé chůze hlavní hrdinky, hru byste měli dohranou za 3 hoďky.

 

1 6

- +

Co se týče hlavního monstra, jeho zpracování je poměrně chabé, což vám dojde, jakmile budete mít možnost prohlédnout si ho v plné parádě. Příběh taky nijak extra nezaujme. Po předvídatelném zvratu ve druhé třetině je navíc uspěchaný a na konci nechává spoustu otázek bez odpovědi.

K technickému zpracování výtku nemám. Grafika vypadá skvěle. Některé lokace jsou architektonickými skvosty, ze kterých art deco přímo sálá. Bohužel jich tu najdete maximálně pět a všechny jsou bohužel jako vystřižené z Bioshocku.