Prosekali jsme se až na konec Sekira a tady je náš verdikt!

Sekiro: Shadows Die Twice vás zavede do fiktivní verze 16. století v Japonsku. Stanete se šinobim s přezdívkou Vlk, který ale hned na začátku hry přijde nejen o svoji ruku, ale i o svého pána. O ruku ani tak nejde, tu získá hned zpátky od mistra tesaře, ale s pánem už to bude kapku horší. Chudák Vlk si pro něj bude muset dojít pořádnou štreku. Bude to pouť plná krve, potu a ztracených nervů. Co ale taky od soulovky čekat, že?

Ale je Sekiro vůbec ještě soulovka?

Nějaké ty prvky a mechanismy z předchozích počinů From Software převládají i tady, ale kromě toho Sekiro přináší mnoho změn a novinek, které ne každému mohou sednout. Asi nejzásadnější inovací je mnohem volnější pohyb díky vystřelovacímu „batman-háku“. Je mnohem rychlejší, efektivnější a plynulejší.

Soubojový systém se taky výrazně změnil. Na rozdíl od Bloodborne nebo série Dark Souls celou hru procházíte se stejnou katanou a to samé platí i pro vohoz. Žádné upgrady zbraní nebo zbroje, tady se sází čistě na váš skill. Stejně tak tu není možnost vylevelovat si hlavní postavu a pak sejmout bosse na jednu nebo dvě rány, jak tomu bylo v předchozích hrách

Co vám však v soubojích s bossy (a nejen s nimi) může pomoct, jsou sekundární zbraně. K ruce vám tesař může přidělat třeba šurikeny, sekeru nebo plamenomet. Skvělá věc na souboj s bossy, co jsou citliví na oheň (protip: když ho pokropíte olejem, bude hořet ještě líp).

Sekiro je zkrátka hrou, kde se musíte naučit bojovat. Pokud se to nenaučíte, budete umírat.

Tím se dostáváme k další novince, a to ke znovuoživení. V případě smrti máte možnost se s polovinou životů znovu vrátit do boje. Ale pozor, má to ale i své stinné stránky. Každým znovuoživením a následně „znovuúmrtím“ nejenže přijdete o polovinu expů a peněz, ale také zvýšíte šanci na to že vaše enpécéčka (například ten milý tesař od vedle) pomřou na dračí kašel.

 

1 7

- +

Další možnost gameplaye je stealth, kterým se samozřejmě nedá projít celá hra, ale některé pasáže vám může značně ulehčit. Sekiro sice dává jasně najevo, že plížení není postup, jakým by se měla dohrát, ale třeba v souboji s minibossem 1v1 je celkem účinným způsobem, jak eliminovat veškeré jeho nohsledy. Než mu dojde, kam se mu poděla armáda jeho kumpánů, tak ho překvapíte třeba útokem z křoví. Bohužel na bosse stealth tak účinný není. Maximálně si zkrátíte souboj o polovinu, protože každý bossfight se dělí na několik fází – v případě minibossů na dvě. To vám ukážou takové ty malé červené tečky nad jeho healtbarem. Takže místo soustředění se na jeho čáru životů je tu druhá možnost, a to zaměřit se na jeho „posture čárku“. Když se totiž díky vašim nepřiměřeným útokům náplní až po okraj, můžete nepřáteli uštědřit fatální poškození. To samé bohužel platí pro vás, takže bacha.

Mohlo by se zdát, že Sekiro hráči nedává prostor pro osobitý herní styl, ale to je omyl.

Je tu totiž strom dovedností a vcelku rozvětvený. Dělí se rovnou na několik menších stromů, kde si můžete za získané dovednostní body (je divné říkat dovednostní body a ne „souly“ u soulovky) odemykat různé spešl útoky nebo vylepšení pro vaše sekundární zbraně. Pokud si však budete chtít zvýšit poškození nebo životy budete se muset vrhnout na bosse a tvrdě si je vybojovat. Za každého minibosse získáte jeden korálek, no a za 4 už máte jeden upgradík – a to se vyplatí!