Blizzard se pochlubil, že od zavedení “endorsementu” klesl počet her s negativním chováním o 40%. Upřímně, moc by mě zajímalo, jak k tomu číslu došli. Podle mě jsou to kecy a v Blizzardu hrajou jiný Overwatch než my všichni ostatní. Jestli se pletu a vy při hraní od spoluhráčů cítíte jen přátelskou náladu, pak vám gratuluji. Nemusíte číst dál. Pokud ale máte pocit, že jsou hráči někdy kyselí, nepříjemní nebo dělají útoky na vaši mámu, tak se vám další řádky budou hodit.
Co je toxické chování?
Toxické chování znamená, že svým projevem u spoluhráčů vzbuzujete negativní emoce. Asi všichni známe textové nebo slovní osobní útoky ve smyslu: “Ty si špatnej a já ti řeknu, že jsi špatnej, protože já jsem nejlepší.” Zkrátka někdo na vás začne házet sračky, protože si myslí, že tím pomůže vašemu spiritu. To těžko. Ono je naprosto jedno, jestli je kritika oprávněná nebo ne, poškozený se urazí, začne se bránit a útočit nazpět. Výsledkem pak je, že třetina týmu se nevěnuje hře. Jenže tahle hra je pro šest lidí a ty jsou zapotřebí k tomu, abyste vyhráli.
Toxic je na všech úrovních
Doufali jste, že když se dostanete o úroveň výše, tak osobní útoky zmizí? Zapomeňte na to. Toxický hráči jsou všude – v bronzu, silveru, goldu, platině i v masteru. Zkrátka buďte připraveni na negativní emoce ostatních hráčů, protože tohle je problém hlavy, nikoliv skillu.
Video: Profesionální hráč křičel “n*gr” 24 vteřin v kuse.
Proč jsou hráči toxický
To je jednoduché, může za to ego. Každý chce vyhrávat. I já chci vyhrávat. A běda, když někdo udělá něco, co tento můj cíl ohrozí, třeba jako:
Špatný výběr postavy
Všechno to začíná už u výběru postavy. Třeba když si někdo vezme do útoku Torbjorna. Nebo když jsou v týmu dva sharpshooteři – Widowmaker a Ana a vy si k nim vezmete ještě Hanza. Kdo tak asi dojde na point? Dalším typickým přešlapem je vzít si Bastiona, když v týmu nemáte žádný štít. Tohle jsou jen příklady. Je toho hodně, jak se dá prohrát už při „pickování“.
Neschopnost repicknout
Častou chybou je, když hráč neumí repicknout na jinou postavu. Třeba ve hře, kde má soupeř tři tanky a proti nim je Widowmaker. No co asi taková Widow zmůže proti třem tankům? Stává se ale i to, že hráč se zuby nehty drží své vybrané postavy. To samo o sobě není nic špatného, jenže problém nastává, když ho někdo opakovaně countruje a on si ne a ne repicknout někoho jiného, místo toho se snaží dostat svoji nemesis.
Nepochopení účelu hrdiny
Tohle je věc, která opravdu dovede naštvat. Třeba když máte v týmu Reinharta, potřebujete postupně pushovat a on i s plným štítem začne chargovat, čímž odkryje celý svůj tým. Nebo supporti – třeba jako je Ana nebo Moira, kteří primárně útočí místo aby bránili. Po hře se pak ještě chlubí tím, že mají gold za nejvíce killů. To je na zabití.
Solo play
V Overwatchi se umírá, to je normální. Není ale nic horšího, než když po umření chodí jeden hráč za druhým na porážku, jak v nějaké Tower defense. Re-group!
Stejný problém je, když se hráč neumí včas stáhnout. Soupeř vymlátí většinu vašeho týmu, ale poslední přeživší z vašich spoluhráčů je přesvědčený, že sám vykosí druhý tým. Jasné, jsou chvíle, kdy na pointu zůstat musí, protože byste prohráli dané kolo. Jenomže tohle lidi dělají i když je hra teprve v začátku!
Ukňouraný děti
Spoluhráč křičí: “Heal me, heal me, heal me” a přitom stojí pár kroků od lékárny. To se vám chce říct: “Tak si kurva dojdi pro lékárnu” nebo “Sakra, když potřebuješ babysitting od healera, tak sis měl vzít nějakou postavu, která se umí léčit sama”.
Tohle prostě dovede vytočit do červenýho i relativního kliďase. Dokud vyhráváte, tak vás to jen obtěžuje a jste v klidu. Když ale začnete prohrávat, tak máte chuť ostatním něco říct, což je cesta do pekel.
Jak vyhrávat v toxické hře
1) Nepodporujte toxické hráče
Představte si situaci, kdy na vás někdo verbálně zaútočí. Ideálně někdo, kdo si vezme offense a začne se navážet do vás, jako na Mercy, že ho dost neléčíte. Po něčem takovém máte chuť si pro něj dojít a udělat mu anální sondáž dopravním kuželem. Zapomeňte na to. Naprosto nikdy nereagujte na své spoluhráče! Pokud to uděláte, vytváříte problém pro všechny v týmu.
2) Važte slova
Představte si, že váš spoluhráč je špatnej. Jako ale opravdu špatnej. Třeba hraje tak špatně, jako kdyby ten ovladač měl zaraženej mezi půlkama. Buďte lepší a neříkejte mu to. Když mu něco řeknete…. Co myslíte, bude ochoten vás poslouchat a analyzovat svoje chyby? Ani náhodou. Nikdy se nesmíte stavět do pozice, že ho budete poučovat.
Když se mu něco povede, tak ho pochvalte. Upřímně ho pochvalte a to i kdybyste si mysleli pravý opak. Třeba má jen špatný den, nebo špatnou hru. Když ho podpoříte, třeba se to zlepší.
Udělejte to osobní – v dobrém slova smyslu. Poproste ho o to, aby vás kryl, protože to nezvládáte. A vůbec to nemusí být pravda. Třeba se na to chytí a pomůže vám. Důležité je, aby jeho hra začala dávat větší smysl, protože to pak pomůže vám i celému týmu.
Zkuste zhodnotit situaci a poprosit o repick ideálně na jinou jednodušší postavu. Například: “Trace nás drtí, prosím repicknul bys na Junkrata?”
3) Buďte řešitel problémů
Když hrajete sami, bez vlastního týmu, tak je těžké kooperovat. Lidé chodí různými cestami, prioritizují různé cíle a ultí, kdy se jim zachce. To dovede být dost frustrující. Zapněte si mikrofon, chopte se slova a veďte svůj tým. Angličtiny se nebojte, nepotřebujete žádné dlouhé fráze, stačí když se naučíte následovné:
- Please – nejdůležitější ze všech
- Nice play/Great job/perfect “jméno hrdiny” – velmi důležitá
- Regroup
- Lets go from the left/right
- Behind/above us
- Focus on “jméno hrdiny”
- Get back
- Save ulti
- On point
5) Doplňujte chybějící role
I když máte tým plný přesných střelců, tak ti nic nezmůžou, pokud bude chybět kvalitní healer nebo tank. Třeba se ale někdo rozhodne situaci zachránit a vezme si “healerku” Briggite. Jenže ta má zbraň pouze na boj zblízka. Hráč, aby si zahrál, jde do přední linie, zapne si štít a naprosto netuší, co se děje za ním a zákonitě nikoho pořádně neléčí. Podobnou “oběť” někteří dělají, když v týmu chybí tank a oni si vezmou Roadhoga, kterého pak hrají jako solo play. Takový hráč pak řekne: „Vždyť jsem si vzal tanka/healera, tak co brečíš.“ Bohužel ale nechápe, že třídy hrdinů jsou pouze pro orientaci a to co z hrdiny dělá zástupce své třídy je herní styl nikoliv jeho zařazení.
V takovém případě vám nezbývá nic jiného, než vzít týmového supporta a zaplnit chybějící roli – typicky pomocí Mercy, Lucia, Orisy nebo Reinharta. Tenhle přístup znamená dvě věci:
1) Často vám vaše oběť přinese vítězství týmu, to je super.
2) Asi vás to brzy omrzí, protože nehrajete pro sebe, ale pro ostatní.
Osobně proto hraji tak, že při výběru postavy někdy čekám a „fillluji“, tzn. zaplňuji chybějící roli. Jindy, když si chci zahrát podle svého, tak si hned „locknu“ svoji postavu a čekám na výběr ostatních. Když je tým v sestavě, že by to mohlo fungovat, tak si postavu nechám. Když vidím, že máme nějakou velkou mezeru, tak opět „filluji“.
6) Dejte hře volný průběh
I když je v týmu někdo špatnej, i tak se dá pořád ještě vyhrát. Hodně krát jsem zažil, že jsme, alespoň dle mého názoru, hráli fakt mizerně. Jenže ono to nakonec nějak stačilo, protože soupeř začal chybovat nebo hrál ještě větší tužku nežli my. A proto hrajte to nejlepší, co umíte a co tým potřebuje. Nikdy to nevzdávejte to a soustřeďte se na výsledek.
7) Zablokujte toxický spoluhráče
Některý hráči řeknou jednu hnusnou větu. To je nepříjemný, ale stane se. Jenže jsou tu i hráči, který dovedou být pořádně rozjetý a dovedou kritizovat celou hru. U těch si komunikaci prostě zablokujte. Blokování komunikace v týmové hře není nejlepší řešení, ale blokovat komunikaci jednoho škodiče ničemu nevadí, protože se od něj typicky ničeho konstruktivního beztak nedočkáte.
Druhou věcí je psaný chat. Ve hře je spousta (nebo možná většina) lidí, kteří dovedou být hnusní jen v textovém chatu, ale ústně si nic nedovolí. Místo aby bojovali ve hře tak bojují u klávesnice. Když na nějakého zakomplexovaného grafomana narazíte, tak raději vypněte textový chat a komunikujte jen přes mikrofon.
Jak předcházet toxické hře
1) Vytvořte si vlastní tým
Najděte si partu lidí, se kterými budete hrát pravidelně. Přece jen kamarádi jsou více ochotni naslouchat a spolupracovat nežli úplně cizí lidé. I když vás nebude celý tým, budete mít možnost nespolupracujícího hráče vykopnout a doufat, že další už bude v pohodě.
2) Hrajte quick play
V competitive režimu chtějí všichni hráči postoupit do vyšší soutěže a proto mají potřebu každou hru vyhrát. Proto jsou zde nervy na pochodu. Když zapnete quick play, tak většina napětí zmizí a vy si tak můžete užívat hru v klidnějším režimu.
Osobně se ale setkávám s tím, že v quick playi funguje bezvadná nálada a skvěle se povídá, jen ten zájem o vítězství se kompletně vytratil. Z takové hry raději pak raději odejdu, protože i taková hra začne být brzy otravná.
3) Užívejte si “svá” vítězství
I když se týmu nedaří, stále jste tu vy. Nesoustřeďte se na to, jestli jste vyhráli nebo prohráli, ale jestli jste hráli dobře nebo špatně. Zkuste myslet jen na sebe a podávat ten nejlepší výkon. Když se vám to bude dařit dlouhodobě, uvidíte, že postupně poroste i vaše hodnocení. A na co že se soustředit? Tady je pár tipů:
- Vést svůj tým
- Zbytečně neumírat
- Včas se stáhnout z boje
- Efektivně zaultit
- Supportovat nejlepšího spoluhráče
- Countrovat obtěžujícího soupeře
4) Znejte své hranice
Každý má jenom jedny nervy a ty postupem času povolí. Zjistěte, kde jsou vaše hranice. Někteří hráči říkají, že pro dobro všech musejí přestat po 2-3 prohrách, někteří by už po jedné prohrané hře byli schopni “srát atomový hřiby” (Pulp fiction™).
5) Přepněte na co-op režim
Významným elementem pro pochod nervů je nepřátelský tým. Pokud se na vás živý protihráč zaměří a 3x v řadě vás zabije, je to osobní. Stejně tak osobní je i ponížení, pokud vás Roadhog, Lucio nebo Pharah vyhodí mimo mapu. Když hrajete proti počítači, tak se tahle osobní újma nedostaví. Je to zvláštní, ale je to tak. Pokud tedy chcete hrát chvilku v klidu, tak si zahrajte proti botům v režimu tréninku nebo custom hry. Ideálně si zde zkuste hrát postavy, které vůbec nehrajete. Uvidíte, že i tahle varianta vám přinese něco nového. Úplně ideální volbou, která je ale jen pár dní v roce, jsou různé eventy jako Storm rising, Uprising apod. Tady i po desítkách odehraných hodin můžu říct, že jsem nikdy nenarazil na známku něčeho nepřátelského.
6) Dejte si delší pauzu
I když se budete snažit sebevíc, tak vás to nakonec jednou semele. Už se zkrátka nebudete chtít trvale kontrolovat nebo obětovávat pro svůj tým. Prostě to zapnete a řeknete si: “Proč já to vlastně hraju, když vím, jak to dopadne”. V takové chvíli je dobré hru odinstalovat. Alespoň na měsíc a nebo i déle. Zahrajte si něco jiného – přijdete na jiné myšlenky a časem se vrátí chuť i trpělivost na to, zahrát si Overwatch znovu. Osobně mám za ty roky už čtvrtou pauzu a musím říct, že to funguje. Co je smutné, je fakt, že postupem času jsou pauzy delší a herní úseky jsou kratší. I tak si ale Overwatch pořád dovedu užívat.
Závěr
Overwatch není jediná toxická hra. Tohle je bohužel základní problém všech kompetitivních týmových her. Blizzard by ale rozhodně mohl udělat daleko víc, jako třeba přísněji trestat hráče, kteří hru kazí. Jenže Blizzard to NIKDY neudělá. Ten odpovědnost oficiálně přenáší na hráče, ať se nějak domluví.
Dnešní endorsement v OW je něco, co si troufnu říct, že naprosto nefunguje. Srdečně je mi jedno, jestli mám endorsement na levelu 2 nebo 4 a čekám, že podobně na tom budou i spousty dalších hráčů. Snížení SR hodnocení taky mnoho neřeší – problematický hráč bude hru kazit i nadále, jen na jiné úrovni. Možná by pomohlo vyloučení na konkrétní časový úsek a i tady je riziko, že troll, který nezvládá své emoce, bude brzy pokračovat, kde přestal. Zkrátka celé to nemá jednoduché řešení a tak je to na nás – hráčích. Pár možností, co dělat, jsme si řekli, tak to pojďme zkusit… Ale běda, když si na mě otevřete pusu, tak uvidíte :o)
