Recenze Generation Zero aneb když se dobrý nápad setká s mizerným provedením

Na Generation Zero jsem se těšil už od prvního traileru. Která jiná hra vám nabídne ostrov plný vražedných robotů, taktický bojový systém, tajuplný příběh a multiplayer? Zajímavý koncept, který se bohužel Avalanche Studios nepodařilo využít tak, jak jsem doufal.

Už dopředu jsem věděl, že příběh se bude odehrávat v 80. letech na švédském poloostrově, kde ztroskotá pár studentů vracejících se z propařeného víkendu. Někdo vaši kocábku z pobřeží sestřelí a vy jako jeden z mála přeživších brzy zjistíte, že máte mnohem větší problém, než to, že už nejspíš neuvidíte zálohu za loď. Třeba toho robopsa v obýváku…

Pokud jste jako já na začátku hry čekali nějakou cutscénu, máte smůlu. Celá zápletka je představena pouze textovým intrem, což někomu v dnešní době může přijít zvláštní, na druhou stranu to potvrzuje slova vývojářů, že se jedná o indie titul a navíc to skvěle navozuje osmdesátkovou atmosféru. 🙂

Zajímavý koncept, který se bohužel Avalanche Studios nepodařilo využít tak, jak jsem doufal.

Vpředu byznys, vzadu párty aneb vytvoř si svého švédského teenagera

Ta se promítá i do tvorby postavy, která je sice značně omezená, zato vám ve vší parádě předvede styl švédské mládeže, od teplákovky s mulletem po bomber a číro. Na výběr máte z několika archetypů, jak jo pankáč, vidlák, rebel nebo třeba nerd, ale ať si vyberete kohokoliv, na průběh hry to nemá žádný vliv. Maximálně můžete pohledem na vaše transgender fluidum, které se vám ve většině případů podaří nechtěně vytvořit, strašit v multiplayeru svého parťáka.

Nechybí ani možnost si svou postavu obléct do všemožných svršků, které v průběhu hry najdete v zapomenutých kufrech. Některé mají jen kosmetický efekt, jiné vám přidají pár statů. Nemáte je ovšem kde sledovat, takže výsledek je opět polovičatý. Naopak specializace, do kterých si můžete při postupu na další úroveň cpát body, zásadně ovlivňují směr, jakým se vaše postava bude ubírat. Budete expert na boj, přežití, podporu nebo techniku? Záleží jen na vás. U jednotlivých specializací mě jen trochu obtěžovalo, že abych se dostal k zajímavým talentům, musel jsem se nejdřív proklikat haldou nepotřebné výplně. Větší problém je, že pokud si postavíte build pro hraní s kamarády, abyste se navzájem strategicky doplňovali, v single playeru vám jejich dovednosti budou chybět.

Na výběr máte z několika archetypů, ale ať si vyberete kohokoliv, na průběh hry to nemá žádný vliv. Maximálně můžete pohledem na vaše transgender fluidum, které se vám ve většině případů podaří nechtěně vytvořit, strašit v multiplayeru svého parťáka.

Veď mě dál, cesto má aneb simulátor chození

Svět v Generation Zero je obrovský, ale zároveň nesmírně prázdný. Vesnice a městečka spoře rozesetá po mapě bohužel nevyvažují prázdná území, která mezi nimi musíte projít. Nuda při cestování je sem tam narušena zaběhlým robotem, nebo tlacháním s parťákem, pokud máte možnost hrát v kooperaci. O moc líp na tom nejsou ani zmíněná města, která jsou často postavena jak přes kopírák. Co se mi ale líbilo, je příroda a pěkně vymodelované lesy. Je vidět, že Avalanche Studios za sebou mají pár hunting simulátorů. Dojmu už tak prázdného světa příliš nepomáhá ani příběh, který je podobně jako ve Fallout 76 vyprávěn jen pomocí vzkazů, dokumentů a nahrávek ze záznamníku. Jednotlivé úkoly se tak často smrskávají na rutinní dojdi na místo – najdi všechny stopy – zjisti kam všichni odešli a dojdi na další místo.

Dvakrát miř, jednou střílej aneb taktické likvidování robotů?

Slabý příběh a prázdný svět by mohli zachránit slibovaní roboti a taktické souboje, ale spása se bohužel nekoná. Ve hře se setkáte se šesti druhy robotů, od malých Ticků, kteří na vás po vzoru facehuggerů skákají ze tmy a občas si kvůli nim budete muset převléct trenky, po obří Tanky. Po boji s nimi se radši převlečete celí. Roboti se snaží tvářit chytře, větří vás přes půl ostrova a komunikují spolu, jenže ve výsledku na všechny platí jednoduchá strategie, kterou vás hra naučí hned ze začátku. Výbušná plynová bomba, rádio na přilákání pozornosti a jedna přesně mířená rána z bezpečné vzdálenosti. U slabších robotů se navíc nemusíte bát řešit situaci “rambo” stylem a prostě na ně naběhnout. Určitě několikrát umřete, ale to ničemu nevadí, protože se můžete oživovat přímo v boji tak dlouho, dokud vám nedojdou adrenalinové injekce. Já jsem jich ale měl vždycky dostatek. U survival hry trochu zvláštní mechanika. Naopak v pozdějších částech hry jsou roboti natolik silní a souboje orientované na kooperaci, že bez přátel budete mít problém některé sundat. Jestli vůbec budete mít čím…

Zbraňový arzenál rozmanitostí zrovna neoplývá. V celé hře je pouhých 14 zbraní, od pistolí přes brokovnice, až po pušky – plus pro labužníky tu máme jeden raketomet. Další výtku mám k munici, kterou musíte ručně přiřazovat k jednotlivým zbraním. Chápeme – munice je několik druhů a každá se hodí na jinou situaci, ale tohle se ve hrách už dávno řeší jinak. Navíc hrabání se v nepřehledném inventáři uprostřed souboje se rovná jisté smrti.

Inventář je potom kapitola sama pro sebe. Tak neintuitivní a nepřehledný batoh, ve kterém ani nemůžete používat předměty, ale nejdřív je musíte přesunout na aktivní pozici, jsem dlouho neviděl. Navíc mi z něj několikrát zmizely věci!

Roboti se snaží tvářit chytře, větří vás přes půl ostrova a komunikují spolu, jenže ve výsledku na všechny platí jednoduchá strategie, kterou vás hra naučí hned ze začátku. Výbušná plynová bomba, rádio na přilákání pozornosti a jedna přesně mířená rána z bezpečné vzdálenosti.

Bugy se, bugy tam, bugy kam se podívám

Tím se taky dostáváme k největšímu problému hry. Bugy, glitche a pády. Za celou dobu hraní jsem jich potkal víc, než bych chtěl. Někdy se jednalo o takové drobnosti jako mizející předměty a body na mapě, nebo roboty útočící přes zdi. Horší bylo, když nám průchod do další oblasti, kde jsme měli s parťákem úkol, zablokovala neviditelná stěna. Navíc uprostřed mostu, takže nešla nijak obejít. Problém jsme nakonec vyřešili skokem do vody, kde jsme se utopili a následně oživili na správné straně. Pro někoho by to ale mohlo znamenat konec hry. Hra nám také několikrát úplně spadla, což je dost otravné, protože pokud je k vám někdo připojen, hodí ho to na úplný začátek mapy. Poprvé jsem měl vysílačku, pomocí které jsem kamaráda teleportoval k sobě, takže pohoda. Podruhé už ale ne, takže jsme hru radši vypnuli, než půl hodiny běžet přes celý ostrov. Zbývá jen doufat, že vývojáři co nejdřív vydají opravný patch, který tyto problémy vyřeší.