Rise of Nations - recenze hry

V životopisu Briana Reynoldse najdete odkaz na jednu nejvěhlasnějších a nejoblíbenějších her všech dob – grandiozní Civilizaci.  Spolupráce se Sidem Meierem, otcem této ceněné strategické série, občas vnímaným jako pán bůh na nebi herního náboženství, na titulech jako Civilization II nebo Alpha Centauri vynesla Briana do světla reflektorů. To se pokusil zúročit založením studia Big Huge Games a realizací vlastního projektu pojícího to nejlepší z tahových a realtime strategií. Tak vznikla hra Rise of Nations, zajímavý mix mezi dvěma giganty na poli herní zábavy – Civilizací a Age of Empires.

Podobnost s báječnými Age of Empires je patrná na první pohled. Osmnáct různých civilizací s odlišnými výhodami, postihy a unikátními jednotkami, cestování jednotlivými věky lidstva, shodné či přinejmenším velmi podobné ovládání. Byla by ale škoda nepohlédnout hlouběji, k často novátorským myšlenkám, které Rise of Nations do žánru realtime strategií (RTS) přinesly.

Jádrem vašeho národa je město. Lépe řečeno města. Ta generují hranice státu, a ty zase určují plochu, na které můžete stavět, a zároveň počet budov (daného typu), které lze v každém jednom městě postavit. Rozšiřování impéria tak probíhá výhradně skrze města. Hranice mají i další funkce, kupříkladu armády mimo vaše území jsou penalizovány kvůli náročnějšímu zásobování, a efektů je celá řada. Důležité je, že vás to nutí přemýšlet, kterak dále expandovat, což je pro hráče RTS zvyklé na osvědčený princip „rozdrtit nepřátele, hnát je před sebou a slyšet nářek jejich žen“, poněkud nečekaný, ale poutavý problém. Každé město se také vyvíjí zcela autonomně a osobitě, dle limitů daných velikostí a skladbou budov. Co to celé znamená? V prvé řadě se Rise of Nations hrají mnohem uvážlivěji a opatrněji, snad i realističtěji než běžná RTS. Rané výpady (tzv. rushe) jsou prakticky nemožné, nejprve je nutné zajistit prosperitu vašeho státu, teprve pak myslet na válku. Když ale k ní dojde, stojí za to.

Nabídka jednotek a armád je nečekaně – nebo spíše očekávatelně, vzhledem k množství různých národů  - bohatá. V boji pak funguje jednoduchý a dokonale funkční, léty ověřený systém kámen-nůžky-papír.  Kavalérie je smrtící pro lučištníky, kopiníci pro kavalérii a tak dále, a tak dokolečka. Některé jednotky mají speciální schopnosti a fungují zde i širší taktické koncepty, jako jsou útoky ze stran či do zad. Boje o města jsou zásadním momentem hry. Dobyté město není zničeno, ale namísto toho okupováno, pracujíc ve váš prospěch – což z něj činí šťavnatou válečnou kořist.

Rise of Nations toho nabízejí mnohem více: široký vývojový strom technologií, mazaný model těžby surovin popírající obvyklou nutnost manuálně spravovat každou selku a kopáče, propracovaný multiplayer, Divy světa, osm různých věků lidstva a kampaň, v níž postupně válčíte o jednotlivá (skutečná) území, spolu s tím, že již dobytá místa přinášejí bonusy k vašemu tažení. Jelikož hra ladně spojuje dvě tak komplexní hry, jako je Civilizace a Age of Empires, dalo by se o ní snadno vyprávět hodiny. Doufejme, že v tuto chvíli vám bude stačit jen naše vřelé doporučení: Zkuste to, nebudete litovat.