Puzzle Kingdoms - recenze hry

Infinite Interactive a jejich kreativní ředitel Steve Fawkner nám udělali radost skvělým Puzzle Quest (najdete v půjčovně) a po vesmírném Puzzle Quest Galactrix hlásí návrat do fantasy s Puzzle Kingdoms.

Původní hra a Galactrix byly přeci jen od sebe hodně daleko. Fantasy proti vesmíru, hexové pole proti čtvercovým a masivní rozdíl mezi korábem a koněm také nelze přehlédnout. Pokud ovšem chcete této hře říkat Puzzle Quest 2, asi vás nikdo přes prsty mlátit nebude. V mnoha směrech jde o naprosto stejný koncept, kdy máte svého hrdinu, s ním putujete tu po širých pouštích, jindy po zasněžených horách, postupujete příběhem a po cestě se trénujete v nekonečných bojích. Dějem vás posunují statické obrázky s bublinkami a boje jsou ztvárněny casual spoj tři minihrou. Podle screenshotů téměř to samé jako Puzzle Quest, že ano? No nee.

Právě bojový systém je bezesporu největším rozdílem. Zatímco v předešlých hrách jste kameny na hrací ploše vyměňovali, zde je tlačíte. Zdánlivě se nejedná o tak velkou změnu, ale když dodáme, že spojení tří a více kamenů nemusí být v lajně, ale stačí, když se dotýkají alespoň jednou stranou, čtenáři s větší představivostí si už zajisté uvědomují, že staré taktiky budou muset k ledu.

Takže jak je to se stlačením nepřítelova zdraví na kýženou nulu? Primitivní postup je přes spojování lebek (PQ), min (PCQ) a mečů. (Příště očekáváme náhrobky nebo vidle.) Jsou zde ale i podpůrné věci, které vám pomohou. Zatímco v Galactrix jste se mohli opřít jen o předměty přimontované k vaší lodi, zde je možností o fous více. V PQ jste si nabíjeli kouzla a v PQC výbavu, zde si postupně nabíjíte jednotky. Putujete totiž s celou armádou a hrdina si může vzít k ruce až čtyři pomocníky. Každý potřebuje od dvou do pěti nabití vždy jedné barvy (žádné batikované kombinace) a pak teprve může zaútočit. Ideální je, když si nabijete dvě či více z maximálního počtu jednotek, protože pak dostáváte bonusy za společný atak. Pokud se ptáte, kde je váš hrdina, tak vně bojiště, ovšem může do něj zasahovat svými kouzly. Ta si nabíjí podobně jako jednotky. Kromě toho však může podporovat skupinku bonusovými předměty, ale to jsou jen pasivní čísla. Čili útočit můžete klasicky spojováním, jednotkami nebo kouzly. To už je pořádný arzenál.

Bonusy za násobný útok jsou znát. Proč tedy neútočit, až když se nabijí všichni členové komanda? Inu, protože nepřítel je prevít a snadno vám už připravené jednotky může zabít. Jednotky jsou v PK naprosto spotřebním zbožím a za pár zlaťáků je po bitvě oživíte. Jenže rytíř, který má zrovna nabité všechny tři bílé kameny, to může být v bitvě naprosto rozhodující činitel. Vy tak musíte taktizovat a sledovat nabíjení protivníků a celé je to sice méně akční než u PQ, ale o fous dumavější. Bohužel to leckdy znamená také utahanější, kdy je protivník téměř bezbranný a vy čekáte na poslední červené spojení nebo spásné meče, abyste toho sušinku smetli. Na druhou stranu musíme uznat, že zde nejsou otravné respawny jako v původní hře, čili téměř pořád jdete vpřed. Svět je rozdělen do království, jež musíte postupně dobýt, a jakmile do nějakého vlezete, můžete vymlátit poslední ves nebo naopak vběhnout přímo do hlavního města a obsadit ho. Pokud na to tedy máte.

Váš hrdina capká po svých a není to pohled z nejkrásnějších. Vizuálně je hra stylová, ale moderní technologie ji minuly o šedesát koňských délek a jednoho slona. Ostatně titul paralelně vychází na Wii a DS, což jsou všechno, jen ne nabušené stroje. Místy nám hodně lezla krkem hudba, především ve svatyni má jednoznačně uspávací účinky, ale my jsme se herdek chtěli v tomto odstavci věnovat hrdinům. Tak to napravíme v příštím.

Z hrdinů jsme byli spíše otrávení. Sice jich můžete najmout hned několik, ale bohužel cepovat má smysl opravdu jen jednoho. Čili zdánlivé rozšíření herních možností je trochu kontraproduktivní, ovšem ti opravdu vytrvalí mohou již dobytá království pokořit ještě jednou vedlejším gerojem. Co nám rovněž nesedlo, byl fakt, že předměty a kouzla poctivě vybojované v minihrách (více v tabulce) si užijete jen ve velmi omezené míře. Kvůli podivným bodům velitelství jste nesmyslně perzekuováni, přitom slotů na kouzla i bonusovou výbavu jsou čtyři, což by jako omezení bohatě stačilo. Systém přehazování hrdinů, výbavy, určování jejich posádky (můžete jen před návštěvou království, v průběhu obsazování ne) a nakonec i umírání nám příliš nesedl, co se nám ovšem líbilo, byla jasná pravidla hry. Má hrdina útok 1? Pak se o jednu zvedne útok jednotek. Má-li naopak obranu 3, pak budete dostávat při zásahu o tři body zdraví méně. Snadno si tak spočítáte, jestli už má cenu se vrhnout do útoku, nebo to risknete a ještě si nabijete další jednotku nebo zakouzlíte. Postupem času sice začnou na pozadí běhat procenta a pravděpodobnosti, ale potěšilo nás, že jsme téměř nezaznamenali pocit, že bychom my nebo protivník měli výraznou smůlu. Prostě férové bitvy.  A to je pro autory hry bezesporu dobrá vizitka. Obzvlášť po závěrečném boji s Lordem Banem z Puzzle Quest, který byl leckdy randomize až moc.

Puzzle rodinka od Infinity nemá žádné následovníky, ale spoustu bratranců. Puzzle Kingdoms je důstojným členem famílie. Snadno by se dalo vytýkat, že podobností s původním Puzzle Quest je až zbytečně mnoho, ale boj samotný a jednotlivé minihry jsou natolik odlišné, že to na novou hru bohatě stačí. Fandové jedničky se navíc mohou těšit na návrat všežravého Dronga.