Tomb Raider Underworld - recenze hry

Underworld pokračuje tam, kde skočil Tomb Raider: Legend. Ovšem pokud jste předchozí díl nikdy nehráli, není se čeho bát, hned zkraje jsou vám minulé události v rychlosti zopakovány. Lara se vydává prozkoumat tajemné ruiny ve Středozemním moři, jež by jí měly pomoci odhalit pohnutou minulost jejích rodičů. Během dobrodružství však narazí na nečekaný objev: mytologická zbraň severského boha hromu, Thorovo kladivo, skutečně existuje. Jelikož to je přibližně všechno, co vám můžeme říci, aniž bychom vybreptali to podstatné, dodáme jen, že příběh kombinuje akci a filmové scény a je skutečně kvalitní, přestože místy tiše vyhřezne ožvýkané klišé.

Tomb Raider byl vždy především hrou rychlých reflexů, která dovolovala hrdinku s obratností hadí ženy protáhnout ledasjakou mytickou dírou. Pohybové možnosti dosáhly v Legend extrému a ani Underworld na tom nic nemění. Kromě toho přibylo i několik užitečných funkcí navíc. Předně je to možnost zaměřit až dva nepřátele najednou, což je velmi šikovné proti hordám nepřátel. Nově budete používat i „sticky bombs“, granáty, které můžete hodit, kam se vám zlíbí, přičemž bezelstně přilnou k povrchu a blafnou přesně tam, kde chcete.

Vcelku sympatický je nápad s adrenalinem. Po sérii úspěšných útoků můžete spustit speciální mód, během kterého jsou pohyby nepřátel rázně zpomaleny a vaše střely mají vyšší účinnost. Je to sice podobné všemu, co jsme od uvedení Matrixu do kin viděli, ale zdejší herní principy to příjemně oživuje. Mírnou nevýhodou je, že kombinace dočasně invalidních nepřátel a skokově větší palebné síly dělá z většiny bitev procházku růžovým sadem. Jelikož obtížnost je nastavitelná, nejde o kritický problém, ale i tak je možné, že ostřílení hráči budou prahnout po větší výzvě.

Akce ovšem nikdy nebyla jádrem Tomb Raideru. Průzkum bohatě vystavěných úrovní je naprosto lahodným zážitkem už jen proto, že Lara může běhat, lézt či skákat prakticky kamkoliv, kam vás napadne. Dokonce i v případě, kdy si myslíte, že vzdálená římsa je zhola nedosažitelná, existuje způsob jak se na ni dostat – pokud ho neobjevíte sami, je docela dobře možné, že radu naleznete v Lařině kapesním PDA. A to je prostě skvělé! Už žádné pátrání po návodech na internetu či stydlivé telefonáty kamarádům, autoři vědí, že zdejší lokace jsou rozsáhlé a místy je obtížné představit si nejvhodnější cestu, a tak sami nabízejí pomoc těm, kteří ji žádají. Ve hrách podobného typu věc málo vídaná.

Grafika hry je i dnes na velmi vysoké úrovni. Místy prosvítají drobné chybičky: ne každá textura správně pasuje, lékárničky občas napůl mizí v zemi, obecně nejsou na přírodním pozadí příliš dobře vidět a náročná grafika občas zpomalí snímkovou frekvenci na ne zcela moderních kartách. Celkově je ale provedení perfektní a jen těžko mu lze něco vytknout. Co je ovšem výrazně horší, je detekce kolizí. Zřídka, ale přesto se nám stalo, že nepřítel prostě prošel Larou, jako by se nechumelilo, případně Lara prošla zdí s nonšalantní elegancí rozpačitého ducha. Nestává se to tak často, aby to hru pokazilo, ale u jinak všestranně kvalitního titulu to poněkud udiví. Poslední výtka směřuje ke kameře, jež snímá hrdinku. V některých chvílích se kamera orientuje tak nešikovně, že je prakticky nemožné odhadnout časování a úhel skoku, jindy nervózně přeskakuje od místa k místu či od nepřítele k nepříteli. Pokud bychom měli zvolit naši hlavní výtku, bude to jednoznačně kamera.

V celkovém shrnutí ale nemůžeme opomenout nezpochybnitelné kvality, kterými Tomb Raider: Underworld bez řečí disponuje. Ačkoliv není prostý chyb, jde o jedno z nejlepších novodobých  dobrodružství prsaté archeoložky, které vzniklo. S jistotou můžeme hru doporučit nejen fanouškům Lary, ale i všem ostatním, kteří mají rádi akční dobrodružství s mytologickým nádechem.